Jedním z nejzajímavějších momentů Záhady lokálek je sledovat, jak původně železniční projekt přerostl do daleko širšího záběru. Železniční tématika se stala názorným příkladem toho, jak funguje v našich zemích politika, jak fungují úřady, jak funguje celý mechanismus práce státu a jeho podřízených organizací, o němž jsme si už odvykli pochybovat …

Železniční sektor má ve veřejném prostoru zvláštní postavení. Oproti jiným veřejným službám je ze své podstaty železnice uzavřená, ne každý ji rozumí (na rozdíl od děravých silnic), málokdo ví, kam vlak může jet, kam jet nemůže, kolik to stojí a co všechno je k tomu potřeba. Laik tyto věci neumí zpochybnit, odborník je zpochybnit umí, ale ten který by se snad odvážil, upadne v nemilost mocné státní organizace a všech, kdo na ní více či méně závisí. To jsou v oboru skoro všichni, takže přílišnou upřímnost si může dovolit málokdo… Miliardové finanční toky v železničním sektoru, ruku v ruce s nízkou mírou veřejné kontroly a úzkou vazbou mezi klíčovými hráči, vedou ke vzniku podivných klientelistických vazeb, trefně označených jako „bratrstvo kočičí pracky“. Přesně tady vznikají klíčová rozhodnutí, ovlivňující osudy třeba Kozí dráhy. Také, ale nejenom.

Jako občané jsme zvyklí důvěřovat. Nerozumíme třeba vodárenství, ale víme, že nám teče voda, nerozumíme třeba energetice, ale víme, že nám jde elektřina. Jaksi podvědomě věříme, že na správných místech sedí lidé, kteří ví, co mají dělat, a my díky tomu můžeme vést relativně poklidný život. Platí to téměř všude, až na pár výjimek. Zdevastované a přetížené silnice, léta neřešená dopravní nehodovost, překračování hygienických limitů a soustavné poškozování zdraví lidí, a současně nespolehlivý provoz na hlavních železničních tazích, podivné výluky, které trvají měsíce, stojí stamiliony a nic viditelného nepřináší, nebo zarůstající koleje v místech, kde je zájem o osobní i nákladní dopravu zjevný – to vše napovídá, že funkce dopravy selhává, že je něco špatně. Vnitřní problémy jednoho resortu už přesáhly jeho rámec, staly se problémem celého státu, všech jeho občanů. Stačí se téměř kdekoliv zeptat lidí „co vás ve vaší obci / kraji / regionu nejvíce trápí“? Nejčastější odpovědí je právě doprava.

U kormidla máme úředníky, odborníky a politiky, kteří na sebe navzájem přehazují odpovědnost, vykrucují se, odporují si, říkají zjevné nesmysly. Pan poslanec a člen statutárního orgánu Správy železnic, který s úsměvem vysvětluje, jak snadné bude konzervování dráhy stavbou cyklostezky, a to způsobem, který odporuje nejenom zákonu, ale i zdravému rozumu. To vše z úst vysoce postaveného zákonodárce …

Divák nakonec dochází nutně k poznání, že problémem není Kozí dráha, problémem je široké systémové selhání. Situace kolem Kozí dráhy je typickým projevem systémového selhání. Sám stát porušuje své vlastní zákony, a ani si nepřipouští, že je v tom problém. Na tahu jsou občané, strany, politika. Musí se začít v celém resortu „uklízet“, otevírat co je skryto, najít „bratrstvo kočičí pracky“ a odstavit jej od politického vlivu. Záhada lokálek nastavila zrcadlo, odkryla karty. Je nutné šířit tuto informaci dál, aby se stala tím impulzem, který snad konečně prolomí ledy … potřebuje to nejenom Kozí dráha nebo Ústecký kraj, potřebujeme to všichni.

Ing. Tomáš Tužín, 23. 1. 2022